Německo zatklo další tři bývalé dozorce z nacistického vyhlazovacího tábora Osvětim. Státní žalobce ve Stuttgartu je viní z napomáhání vraždám vězňů. Všichni byli zadrženi ve svých domovech a obvinění odmítají. Tvrdí, že sice v Osvětimi pracovali, ale na žádném zabíjení se nepodíleli, uvádí německá agentura DPA.

Je jim 88 až 94 let a byli zadrženi v Bádensko-Württembersku, Hesensku a Severním Porýní-Vestfálsku. Nyní se nacházejí ve vězeňské nemocnici ve Stuttgartu. Policie při rozsáhlé razii prohledala domy 11 lidí podezřelých z napomáhání osvětimským vraždám. 

Německý hlavní Úřad pro vyšetřování nacistických zločinů v poslední době znovu otevřel několik odložených případů. Jeho rázný postup ocenil ředitel Střediska Simona Wiesenthala Efraim Zuroff, který zdůraznil, že pokročilý věk podezřelých by státnímu zastupitelství neměl bránit v jejich trestním stíhání. „Nezasluhují si soucit, protože ani oni neměli soucit se svými oběťmi, které byly často starší, než jsou oni dnes,“ prohlásil Zuroff. 

Řada nacistických zločinů zůstala v minulosti nepotrestána kvůli rozhodnutí německého federálního soudu z roku 1969, podle něhož je vždy třeba získat důkaz o individuální vině. To se však změnilo v roce 2011, kdy mnichovský soud odsoudil bývalého dozorce z vyhlazovacího tábora Sobibor Johna Demjanjuka za podíl na smrti více než 28 000 lidí. 

Celý proces s dozorci je teprve v počátečním stadiu a trojice ještě nebyla oficiálně obžalována. O to překvapivější bylo jejich zadržení – u tak starých lidí neexistuje riziko, že by uprchli nebo ovlivňovali vyšetřování a mařili důkazy, dodává německý Spiegel. Podle kritiků státního zastupitelství bylo zatčení tří starců přehnané – nejsou v dobrém zdravotním stavu a někteří trpí demencí. Mají před sebou nanejvýš pár let života. Státní zastupitelství by je mělo nechat být a zabývat se důležitějšími věcmi. Mnoho lidí v Německu však jeho postup podporuje. 

Z právního hlediska existují proti názoru skeptiků dva argumenty. Německý trestní zákon nestanoví žádnou věkovou hranici pro trestní stíhání a žádné omezení se netýká ani vraždy. Státní zastupitelé jsou tak povinni konat, když se vyskytne případ, jenž to vyžaduje. Zastánci trestního stíhání lidí spojených s holokaustem také upozorňují, že Německo má morální povinnost vůči obětem genocidy a jejich příbuzným tak činit. Těmto lidem je jedno, kolik let je dnes těm, kdo se podíleli na vyvraždění jejich rodin. Také ředitel Úřadu pro vyšetřování nacistických zločinů v Ludwigsburgu Kurt Schrimm zdůrazňuje, že jeho úřad přece nepřestane tyto lidi stíhat jen proto, že to dřív nešlo. Lidé, kteří byli součástí nacistické vražedné mašinérie, neměli slitování se starci ani kojenci, a nezasluhují soucit. 

Jsou samozřejmě i případy, kdy se nepodaří vinu prokázat. To se stalo například teď v lednu, kdy soud v Hagenu osvobodil jednoho bývalého příslušníka SS pro nedostatek důkazů. Někdy také obžalovaný zemře dřív, než je proces dotažen do konce, jako John Demjanjuk, který se nedožil výsledku svého odvolání. Úřad Kurta Schrimma nyní přezkoumává desítky případů, které byly v minulosti odloženy kvůli nemožnosti nebo obtížnosti prokázat obviněným individuální vinu. Vyšetřovatelé často neměli k dispozici materiály, jež se od té doby objevily. 

Začátky v Německu byly v tomto ohledu nelehké. Až do roku 1950 měli trestní stíhání bývalých nacistických zločinců v rukou Spojenci. Potom se očekávalo, že se spravedlnosti učiní zadost během několika roků. Platil tehdy zákon, že vraždy lze trestně stíhat jen dvacet let, a tak se předpokládalo, že hon na někdejší nacisty po roce 1965 skončí. Tato doba však byla později prodloužena na 30 let a pak zrušena úplně. K dnešku bylo podle Schrimma vyšetřováno 106 000 případů, a podle některých zdrojů dokonce 170 000. Nikdo proto nemůže německé úřady obviňovat z laxnosti. „Nepronásledujeme nacisty, ale vrahy,“ zdůrazňuje Schrimm. 

rozhlas.cz